Stabilita, i kdyby nás měla dovést do energetického skanzenu. Tak lze shrnout blog Milana Urbana, zpravodaje energetického zákona, který prošel druhým čtením.  
V blogu se především pochválil, jak se mu ta novela pěkně povedla a zákon řadu pozitivních změn obsahuje. Už nemá být vyžadována licence pro instalaci malých fotovoltaických elektráren, prodlužuje se lhůta, kdy může zákazník odstoupit od smlouvy, a ruší se právo odpojit zákazníka jen proto, že je pozadu s placením. Zákazník navíc teď už může využívat elektřinu z vlastních zdrojů, a ze sítě ji brát jen tehdy, když jeho zdroje nestačí.
Milan Urban sice rovněž vyzdvihuje opatření na ochranu zákazníka, hlavní výhody ale vidí jinde. Například prý teď už občané nebudou platit víc za energie kvůli nesmyslným ideologickým experimentům, čímž myslí údajně neekonomické obnovitelné zdroje. Nechme stranou úvahu o tom, že v zemi, která zažila znárodňování v 50. letech, zhasnutí světel a kupónovou privatizaci v 90. letech, a v nedávné době zavedení rovné daně a superhrubé mzdy přeci nějaký ideologický experiment už nikoho nemůže rozházet, a zamysleme se nad otázkou, jak se pozná, že je něco ekonomické.
Nabízí se myšlenka, že ekonomické je to, co nemusí řešit své negativní externality. Například taková uhelná elektrárna. Ta každý rok přináší svému okolí smogové situace s navázanými chorobami horních cest dýchacích, které všichni občané nepochybně rádi snášejí, protože jim to šetří peníze za elektřinu.  Mohli by ovšem mít za vesnicí dvě větrné elektrárny, na střechách panely a kus stranou malou elektrárnu na bioplyn pro případ, že v noci nebude foukat. Žili by zdravěji a utráceli by méně za léky, ale museli by si připlácet za neekonomické obnovitelné zdroje. To by byla hrůza!
Také je určitě ekonomické jádro. To se pozná třeba podle toho, že náklady na nápravu škod způsobených těžbou uranu ve Stráži pod Ralskem neplatíme formou přirážky k ceně elektřiny, ale z daní, takže tento výdaj není tak dobře vidět.
Abychom se drželi Urbanova článku, je třeba prohlásit, že nekoordinovaným bojem proti globálnímu oteplování (bez uvozovek) pomáháme svým malým dílem světu. A můžeme i dodat, že pokud s tím jsou nějaké výdaje, zaplatí je dříve či později občané (včetně akcionářů a velkoprůmyslníků). Jednak je to logické, protože každý výdaj je
nakonec podložen prací, kterou musí někdo odvést, a je to i spravedlivé, protože klima, které umožnilo vznik naší civilizace, a jehož poškození se snažíme bránit, je věcí veřejnou. A právě proto, že tyto výdaje jsou podloženy prací, dá se předpokládat (a zkušenosti z Německa, jemuž přechod na obnovitelné zdroje zatím přinesl zhruba 370 000 pracovních míst, to potvrzují), že obnovitelné zdroje a energetické úspory by nižší počet pracovních míst neznamenaly. Boj proti globálnímu oteplování by samozřejmě byl účinnější, kdyby byl koordinovaný. Jenže to by například musela Česká republika přestat házet klacky pod nohy snahám EU o progresivní energetickou politiku.
Milan Urban má rovněž pravdu, že je důležité zachovat stabilitu energetické soustavy a správně postřehl i to, že větrná elektrárna vyrábí elektřinu, jen když fouká vítr. Jeho touha zajistit průmyslu nezávislost na rozmarech počasí je sice pochopitelná, ale marná. Jeden výbuch sopky dokáže zastavit leteckou dopravu v Evropě, námraza může způsobit kolaps tramvajové sítě a nedávno jsme zjistili, že když pořádně zaprší, může to vyřadit z provozu
největší tunel ve střední Evropě. Následky jedné vlny tsunami řeší Japonsko dodnes.  Stabilitu energetické soustavy zkrátka dnes už nelze stavět na stabilních zdrojích. Místo toho je třeba vyvažovat zdroje nestabilní. To je nezvyklé a náročnější, ale z dlouhodobého hlediska spolehlivější, levnější a vlastně jediné možné řešení, vezmeme-li v úvahu, že uran i uhlí jsou neobnovitelné zdroje.
Na závěr nás Milan Urban vyzývá, abychom o novele zákona debatovali odborně. Obáváme se, že této výzvě jsme nedostáli. I náš článek je, stejně jako ten jeho, politický. Ale abychom vnesli do debaty alespoň nějaký odborný pohled, přidejme pár odkazů:
Pátá zpráva IPCC, která jasně říká, že pojem globální oteplování nepatří do uvozovek. Je to reálný problém, který způsobuje reálné škody už dnes, a s časem se zhoršuje:
http://www.ipcc.ch/report/ar5/wg1/
Vyjádření libereckých hygieniků k následkům dýchání uhelných spalin:
http://www.khslbc.cz/odbory/hok/ovzdusi-zdravi.pdf
Studie univerzity ve Stuttgartu, podle které na následky znečištění ovzduší, způsobeného spalováním uhlí, zemře v ČR ročně 1700 lidí:
http://www.greenpeace.org/czech/Global/czech/P3/dokumenty/Klima/Estimating_Health_Risks_IER.pdf
Zpráva Health and Environment Alliance o tom, kolik nás ročně stojí zdravotní následky těžby uhlí:
http://www.env-health.org/resources/projects/unpaid-health-bill/
Energetická návratnost různých zdrojů:
http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0301421513003856
Shrnutí zprávy mezinárodní energetické agentury za rok 2012, kde se píše, že minimálně dvě třetiny zásob fosilních paliv musíme nechat v zemi, jinak globální oteplování pod 2°C neudržíme:
http://www.iea.org/publications/freepublications/publication/English.pdf
Australská klimatická rada píše o 80%:
http://www.climatecouncil.org.au/uploads/b7e53b20a7d6573e1ab269d36bb9b07c.pdf
Studie britské společnosti Trucost, která ukazuje, že největší světová průmyslová odvětví (např. těžba uhlí) jsou zisková jen díky tomu, že nemusí kompenzovat škody, způsobené na životním prostředí:
http://www.naturalcapitalcoalition.org/js/plugins/filemanager/files/TEEB_Final_Report_v5.pdf
Autor článku: Pavel Kraus