Na začátku června Mezinárodní agentura pro energii (IEA) publikovala studii o potřebě budoucích
investic do energetiky[1]. U nás o tom informoval například server IHned[2]. Informace
v českých sdělovacích prostředcích se ale vesměs omezily na zdůrazňování velikosti
potřebných investic: 48 biliónů dolarů. Ne že by to nebylo ohromující číslo.
Úplně se vymyká představivosti, a proto třeba řekněme, že pokud má stodolarová bankovka
tloušťku dejme tomu 0.2 mm, k poskládání této sumy bychom museli takové bankovky
naskládat do sloupečku vysokého 96 000 km. Jenže tento druh úvah nám o energetice moc
neřekne. Podívejme se proto, jak na zprávu reagovaly některé zahraniční zdroje.

 

Washingtonská nezávislá stanice National Public Radio[3] například upozornila,
že na rozdíl od dřívějších optimistických předpovědí, které USA slibovaly roli
vývozce ropy, významnějšího než Saudská Arábie, tato studie předpokládá pokles těžby
v USA po roce 2020 a pokračující závislost na zdrojích na Středním východě. V této
souvislosti ostatně není bez zajímavosti, že ministerstvo energetiky USA v květnu
odepsalo 96% rezerv v ložisku ropných břidlic Monterey v Kalifornii.

 

Richard Heinberg, kalifornský odborník na otázku ropného zlomu, zase připomíná[4], že
zpráva IEA neuvádí, že ropný průmysl v současné době investice snižuje, protože současné
ceny ropy[5] ($90 – $110 za barel, což je poměrně vysoká cena, i když nižší než maximum $149,
dosažené v roce 2008) jsou stejně příliš nízké na to, aby ospravedlnily další těžbu
z těžko dostupných zdrojů. Například těžba v Arktidě se vyplatí až při ceně nad $120.

 

Heinberg dále zdůrazňuje, že země OPEC, na kterých by měly USA v budoucnosti záviset,
samy nejsou v nejlepší situaci. Irák, Syrie a Libye nejsou dnes bezpečnými místy
pro těžbu, Irán si Spojené státy dokázaly spolehlivě znepřátelit a Saudské Arábii
docházejí nová ropná pole.

 

I britská Nadace pro novou ekonomiku si povšimla[6], že studie IEA v zásadě přiznává,
že bez ohledu na snahy předstírat opak, ropný zlom přichází.

 

Matematička Gail Tverberg, která se otázkou čerpání ropných rezerv zabývá hlavně z hlediska
pojistných rizik, pak upozorňuje, že zmíněné investice předpokládají (ze současného
pohledu zcela hypotetický) trvalý světový hospodářský růst [7]. Bez něj bude návratnost
investic nízká, a bude tak potřeba investovat více. Za zmínku také stojí, že 48 biliónů
do roku 2035 je 2.25 biliónu ročně, což v roce 2012 odpovídalo cca 2.7% světového HDP.
Porovnáme-li to třeba s naším státním rozpočtem, znamenalo by to, že bychom museli
ročně přesměrovat do energetických investic celý rozpočet ministerstva průmyslu a obchodu.
Například. A to asi těžko uděláme.

 

Gail Tverberg pak celou zprávu v zásadě interpretuje jako potvrzení ekonomického
pravidla o snižující se návratnosti mezních nákladů. Zpráva nám zkrátka sděluje
poměrně triviální fakt, že jak postupně přecházíme ze snadno dostupných zdrojů
na hůře dostupné, musíme platit čím dál víc za čím dál menší zisky.

 

Abychom se vrátili ke známějším zdrojům informací, celou situaci shrnul na serveru
Guardian novinář Nafíz Ahmed[8]: „Tato nová analýza znamená konec mýtu o stoletých zásobách,
šířeného ropným průmyslem,  a vrací se ke skeptičtějšímu očekávání vyvrcholení těžby ropy
v USA během tohoto desetiletí.“

 

Autor článku: Pavel Kraus, člen energetické sekce Strany zelených