Pokaždé, když se objeví návrh nové regulace z Evropské Unie, naposledy třeba cíl pro snížení energetické náročnosti do roku 2030 o 30%, vyrojí se mnoho vášnivých oponentů. Mluví o narušování tržního prostředí, že je to nesmyslné, drahé, a co že to zase hloupí byrokrati z Bruselu vymysleli. Většinou též volají po návratu k volnému trhu, který prý nejlépe dokáže rozhodnout, co je životaschopné a co ne.

Největší odpor obvykle přichází od velkých hráčů v oboru, kterým vyhovuje status quo, který si vybojovali usilovnou lobbystickou a korupční prací v minulých desetiletích. Neříkám, že vše co „Brusel“ vymyslí, je automaticky správné, ale pojďme si ukázat, jak údajný volný trh v energetice v Česku reálně funguje.

Uhlí za hubičku
Nerostné bohatství patří nám všem. Takže pokud chce někdo uhlí těžit a prodávat, tak by nám či státu za to měl logicky něco zaplatit, ne? Co nám řeknou naši potomci až zjistí, že jsme všechno uhlí spálili a ještě jsme jim nechali dluhy? Jenže stát uhlí rozdává uhlobaronům za pouhých 1,50% nákladů na těžbu, tedy doslova zdarma. Pro srovnání, v Německu je tento poplatek 12%. To mimo jiné znamená, že třeba ČEZ má díky levnějšímu uhlí konkurenční výhodu asi 3 EUR/MWh oproti německým výrobcům elektřiny. Tato skrytá dotace pro ČEZ je jedním z důvodů zdánlivých úspěchů (bývalého) „národního šampiona“.

Zisky privatizovány, náklady socializovány
Dalším aspektem o kterém zastánci volného trhu nemluví jsou externality. Přestože se emisní limity stále snižují, těžba uhlí a zejména uhelné elektrárny jsou stále zdrojem obrovského množství škodlivin.  Důsledkem jsou škody na zdraví, krajině, zemědělské produkci, budovách i klimatu ve výši srovnatelné s prodejní cenou elektřiny, celkem jde o ca. 60 miliardar ročně, kterými společnost fakticky dotuje podnikání uhelných společností a elektrárenských společností!

Banánová republika Česko
Výsledkem výše uvedeného „volného trhu“ je extrémně vysoký a naprosto nevýhodný export špinavé elektřiny z uhlí, který dotujeme 20 miliardami ročně. Takové jednání nás řadí na roveň k zaostalým banánovým republikám.

Zlé dotace
Často se objevuje argument, že pokud by nebyl pokřiven „špatnými“ dotacemi pro obnovitelné zdroje, tak by vše vlastně bylo v pořádku. Ale dotace do energetiky proudí již po desetiletí, jen o nich příjemci moc nemluví. Vlády, a to se týká nejen Česka, však nejsou z různých důvodů schopny ani ochotny prosadit promítnutí plných nákladů na výrobu elektřiny z fosilních ale i jaderných paliv do ceny elektřiny. Tím by došlo ke zdražení elektřiny na reálnou úroveň a čisté technologie výroby elektřiny by byly konkurenceschopnější.
Vlády proto volí pro podporu čistějších OZE technologií a pro intenzivnější tempo energetických úspor cestu různých investičních a provozních dotací. Není to ideální cesta, ale jednoduchá řešení existují jen v řečech populistických politiků. Znovu je též třeba připomenout, že za solární tunel nemohly obnovitelné zdroje, ale neschopnost Fischerovy vlády včas snížit výkupní ceny a reagovat tak  na snižující se investiční náklady na solární panely.

Kauza žárovka
Připomíná mi to nekonečné diskuse o úsporných žárovkách. Jak jsou drahé, špatně svítí, jako obvykle my v Česku nejlépe víme, co je pro nás dobré. Jenže o trochu vyspělejší evropské země vědí, že občas je třeba průmysl trochu popostrčit, at už dotacemi, či důsledným dlouhodobým plánem, ať už na snižování emisí či snižování energetické náročnosti. To dává signál pro dlouhodobé plánování a směřování soukromých investic. Ceny úsporných žárovek spadly o stovky procent a staré tepelné koule používáme maximálně ve sklepě. A vývoj pokračuje, úsporné žárovky budou postupně nahrazovány ještě úspornějšími LED diodami.

Po nás potopa
Vlastně těm bojovníkům za volný trh závidím. Společnost si zjednoduší na ekonomický model s návratností do 10 let a co bude dál už neřeší. Pak je přece vše průzračně jasné, jak předvedl David Tramba ve svém komentáři Nová bruselská modla v deníku Ekonom. Ano,  byznys takto může uvažovat. Ale moderní vyspělá společnost přece takto nefunguje. A pokud české politická elita není schopna vytvořit vizi dlouhodobého udržitelného rozvoje naší země, buďmě rádi, že máme aspoň vize z Bruselu.