Chudák. Pořád ho někdo zabíjí. V poslední době čím dál častěji. Všichni jsou na něj zlí. A tak mu nezbývá, než opuštěně bloudit světem jako strašidlo postindustrialismu a táhlým kvílením nám čas od času připomínat, že konec se blíží. Nedávno jeho smrt například oznámily Financial Times. Podle nich je prý třeba opustit myšlenku, že ropná produkce regionu se dá popsat tzv. Hubbertovou křivkou, v českých poměrech přirovnatelnou k tvaru hory Říp (viz obrázek).

Hubbertova křivka

Je tu totiž vědecký pokrok, který prý díky nejnovějším vynálezům, jako jsou horizontální vrty a hydraulické štěpení umožnil přístup k dříve ekonomicky nedostupným rezervám ropných břidlic. Financial Times už neuvádějí, jak moc nové ty nejnovější vynálezy jsou: že první pokusy s těžbou hydraulickým štěpením byly provedeny v roce 1947 v Kansasu, rychle se zbavily dětských nemocí a během několika let se rozšířily do celého světa. Že horizontální vrty byly poprvé masově nasazeny v 80. letech v Texasu. Že se s těžbou z ropných břidlic v USA začalo experimentovat v roce 1976 a komerční těžba se začala rozvíjet v roce 1997. (Stručně řečeno, jestli je těžba z ropných břidlic nejmodernější technologie, tak mobilní telefon je žhavá novinka na trhu moderních kuriozit.) Americký břidlicový boom ale začal až v posledních deseti letech, kdy se cena ropy vyšplhala do dříve nepředstavitelných hodnot (srovnejme s dnešní cenou $113 třeba cenu $20 na konci 80. let), a těžba z břidlic se začala vyplácet.

Financial Times ovšem připouštějí, že ceny dále porostou, protože poroste poptávka. K tomu si můžeme domyslet, že nabídka zřejmě moc neporoste, jinak by ty ceny nemusely růst. Ostatně v článku se píše o tom, jak je zvláštní, že od roku 2005 veškerý růst světové ropné produkce přichází z USA. Zmiňují se i problémy s hlubokomořskou těžbou v Brazílii a války na Středním Východě.

Shrňme si to. Ceny rostou, protože poptávka roste rychleji než nabídka. Proč? Proč nám náš technický pokrok nedokáže zajistit rychlejší růst nabídky? Na to nám už Financial Times neodpovídají.

Opusťme proto svět financí a podívejme se, co říkají ropné společnosti. Před několika dny svou statistickou ročenku zveřejnila firma British Petroleum. Server Crude Oil Peak už tuto zprávu stihl zanalyzovat a znázornit v přehledných grafech, které stojí za vidění (jeden zde uvádíme).  Než se ale na ně podíváme, musíme si ujasnit, co to ropa je, a co není. Wikipedie nám sděluje, že ropa je hořlavá kapalina, která se těží z podzemních geologických formací. Tato definice tedy nezahrnuje tzv. ropné břidlice, bitumen neboli asfalt, zkapalněný zemní plyn nebo biopaliva. Všechny tyto komodity ale bývají často zahrnovány do statistik pod krycím názvem „tekutá paliva“ (liquid fuels), a pak uváděny v kontextu, který budí dojem, že se jedná o ropu.

BP_Stat_Review_1965_2013_oil_vs_EIA_crude_and_shale_oil

 

Pěkně je to vidět ve zmiňované analýze serveru Crude Oil Peak. Hned v prvním grafu je znázorněn rozdíl mezi těžbou konvenční ropy (podle údajů EIA) a ropy podle BP (tj. konvenční ropa, ropa z ropných písků a břidlic a kapalné složky zemního plynu). A zde se dostáváme k jádru problému. Když M.K.Hubbert předpovídal, že těžba ropy v USA vyvrcholí mezi lety 1965 a 1970, a světová těžba kolem roku 1995, mluvil o konvenční ropě těžené v tehdy běžných lokalitách. V případě USA nepočítal s budoucí těžbou na Aljašce, která nakrátko zvrátila sestupnou tendenci po dosažení vrcholu v roce 1970, a v případě světové těžby nepočítal například s propadem těžby v souvislosti s iránskou revolucí a irácko-iránskou válkou na začátku 80.let a nebo naopak s boomem ropných břidlic. Dnešní odhady doby světového ropného zlomu se proto pohybují v rozmezí 2005 – 2035.

Těžba ropy v USA

 

A tady si můžeme připomenout údiv článku Financial Times nad tím, že nárůst těžby je zaznamenán pouze v USA…

V následujících grafech analýzy pak najdeme opakovaný výskyt Hubbertovy křivky, která je prý překonaná.

Zkrátka a dobře, až se zase někde dočteme, že ropný zlom je mrtev, mysleme na psychologii. Kdyby byl opravdu mrtev, nebylo by nutné to opakovaně zdůrazňovat. Zkrátka by se na něj zapomnělo, stejně jako byly zapomenuty teorie o flogistonu, éteru nebo Lemurii. Opakované zdůrazňování, že ropný zlom není, nebude a být nemůže, pak spíš připomíná známou scénu ze hry Divadla Járy Cimrmana Dobytí severního pólu:

Náčelník:
Železná zásoba je nedotknutelná. A kromě toho jsme ji včera snědli.
Učitel:
Železnou zásobu jsme nemohli sníst, tu máme na cestu zpátky.
Náčelník:
Obsáhle vysvětluje, že železnou zásobu snědli, a on za to rozhodně nemůže.
Učitel:
Poslouchej, Karle, nechceš ale říct, že už nemáme vůbec nic k jídlu, to ne, viď?

 Ropný zlom, pravda, neznamená, že už nic nemáme. Znamená ale, že rozbalujeme železnou zásobu, kterou jsme měli na cestu zpátky. Tlak na riskantní těžbu ropy v Arktidě, zpracování ropných písků v Kanadě a dopravu získaného paliva věhlasným ropovodem Keystone XL do USA, či snaha o zahájení průzkumu možné těžby z ropných břidlic v České republice je pak ekvivalentem návrhu sníst psy.

 

Autor: Pavel Kraus, člen energetické sekce Strany zelených